Paradox moci: Proč postavení mění lidské chování?

Autor: Milan Vašek 

Zneužití moci je téma staré jako lidstvo samo. Od korporátních skandálů po politické diktatury často vidíme stejný vzorec: jedinec získá vliv a následně začne jednat bezohledně, sobecky nebo neeticky. Moderní psychologie a sociální vědy však ukazují, že zneužití moci není jen otázkou "špatného charakteru", ale důsledkem specifických změn v lidském mozku a vnímání reality.

Lord Acton v 19. století slavně prohlásil: "Moc má tendenci korumpovat a absolutní moc korumpuje absolutně." Současné studie tento aforismus potvrzují a vysvětlují, proč k tomu dochází.

1. Moc jako poškození mozku: Ztráta empatie

Jedním z nejvýznamnějších poznatků v této oblasti je koncept, který sociální psycholog Dacher Keltner z UC Berkeley nazývá "Paradox moci". Jeho výzkum, trvající více než dvě desetiletí, ukazuje znepokojivý trend: vlastnosti, díky kterým lidé moc získávají (empatie, spolupráce, sociální inteligence), se začnou vytrácet, jakmile se moci chopí.

Neurovědecké studie naznačují, že pocit moci tlumí aktivitu v částech mozku zodpovědných za "zrcadlení" – schopnost vcítit se do emocí a prožívání druhých. Mocní lidé doslova ztrácejí schopnost číst sociální signály a přizpůsobovat své chování ostatním.

2. Teorie přiblížení a inhibice (Approach/Inhibition Theory)

Klíčovým teoretickým rámcem pro pochopení tohoto jevu je studie Keltnera, Gruenfelda a Andersona (2003). Autoři rozdělují lidské chování na dva systémy:

• Systém přiblížení (Approach): Je aktivován mocí. Zaměřuje se na odměny, akceschopnost a svobodu.

• Systém inhibice (Inhibition): Je aktivován nedostatkem moci. Zaměřuje se na hrozby, opatrnost a dodržování norem.

Když má člověk moc, systém inhibice se vypíná. To vede k tzv. disinhibici – ztrátě zábran. Mocní lidé častěji porušují sociální normy, riskují a jednají impulzivně, protože jejich mozek přestává vnímat potenciální tresty nebo sociální odsouzení [2].

Příklad z praxe: "Cookie Monster Study" V jednom z Keltnerových experimentů byly skupinky tří studentů požádány, aby společně vyřešily úkol. Jeden student byl náhodně určen jako vedoucí. Po práci přinesli výzkumníci na stůl čtyři sušenky (pro tři lidi).
Výsledek: "Vedoucí" si s mnohem větší pravděpodobností vzal poslední, čtvrtou sušenku. Navíc jedl s otevřenými ústy a dělal více drobků. Pocit moci mu dovolil ignorovat základní slušné chování.

3. Perspektiva a písmeno "E"

Studie Adama Galinského z Kellogg School of Management se zaměřila na schopnost perspektivy. Účastníci byli požádáni, aby si na čelo napsali písmeno "E".

• Lidé s pocitem moci napsali "E" tak, aby bylo čitelné pro ně (zrcadlově obráceně pro pozorovatele).

• Lidé v podřízeném postavení napsali "E" tak, aby ho mohl přečíst někdo, kdo stojí naproti nim.

Tento jednoduchý test demonstroval, že moc ukotvuje člověka v jeho vlastním pohledu na svět a snižuje schopnost vidět situaci očima druhých.

Závěr: Lze zneužití moci předejít?

Výzkumy naznačují, že zneužití moci není nevyhnutelné, ale je vysoce pravděpodobné, pokud chybí vnější kontrolní mechanismy. Klíčem k prevenci není jen výběr "dobrých lídrů", ale nastavení systémů, které mocné lidi nutí udržovat kontakt s realitou a nést odpovědnost (accountability).

Jakmile lídr ztratí pocit, že je sledován a hodnocen, aktivují se biologické mechanismy disinhibice, které mohou vést k toxickému chování.

Použité zdroje a doporučená literatura:

1. Keltner, D. (2016). The Power Paradox: How We Gain and Lose Influence. Penguin Press. (Kniha shrnující 20 let výzkumu o tom, jak moc mění mozek).

2. Keltner, D., Gruenfeld, D. H., & Anderson, C. (2003). Power, approach, and inhibition. Psychological Review, 110(2), 265–284. (Odkaz na abstrakt studie: APA PsycNet)

3. Galinsky, A. D., Magee, J. C., Inesi, M. E., & Gruenfeld, D. H. (2006). Power and perspectives not taken. Psychological Science, 17(12), 1068–1074.